ToP-GameS

Statistika

TOPlist

Zaklínač

Nelítostný zabiják nestvůr s nadlidskými reflexy a konstitucí přichází z knih Andrzeje Sapkowskeho na monitory počítačů, a vstup do virtuálního světa je to více než podařený. Akce, rozhovory, propracovaný příběh a výborná atmosféra – to vše čeká jen na vás.

Zejména u nás a v Polsku netrpělivě očekávaná dobrodružství zaklínače Geralta z Rivie, postavy z fantasy povídek i románů, je tu. Autoři použili mnoho prvků z knižních předloh, zároveň ale vyprávějí svůj vlastní příběh… a staví Geralta do situace po ztrátě paměti. Takže mnoho věcí, které knižní hrdina dávno umí a ovládá, budete muset coby hráč postupně odhalit.

Originální svět
Ve světě Andrzeje Sapkowskeho neexistuje černobílé rozdělení na dobro a zlo, ale vše je jaksi reálnější a komplikovanější. Jeho fantasy říše je plná násilí, korupce, rasové nenávisti, xenofobie, politických intrik, moru, drog, hazardu… vše je mnohem složitější než v pohádkách o statečných princích a zlých dracích. Přiznám se, že jsem se trochu bál, že autoři nedokáží zachytit tuhle „reálnou fantasy“ atmosféru a Zaklínač bude jen tupé akční RPG s několika postavami a místy z knižních předloh. Naštěstí tomu tak vůbec není.



Počátek hry, kdy spolu s hrstkou spolubojovníků bráníte rozpadající se zaklínačskou tvrz Kaer Morhen, ještě o charakteru hry příliš nevypovídá, ale jen co se dostanete do podhradí Wyzimy a pak do města samotného, dýchne na vás duch Sapkowského díla opravdu zostra. Geralt se při svém pátrání po zlodějích, kteří ukradli alchymistická tajemství zaklínačů, zaplete do mnoha problémů, a navíc se musí neustále potýkat s nedůvěrou většiny lidí. Potká ale i staré známé, třeba trpaslíka Zoltana Chivaye, léčitelku Shani, Jezerní paní či barda a proslaveného proutníka Marigolda.

Nejde jen o akci
Hlavní příběh je sám o sobě dost zamotaný a chytlavý zároveň, a rozhodně neobsahuje jen jednoduchou linii lemovanou stovkami mrtvol. Naopak, dost často se budete muset ohánět nejen mečem, ale i jazykem; rozhovorů je ve hře celá řada, nejsou lineární a téměř bez výjimky jsou česky nadabované. Je také fajn, že někdy si neobratnou volbou odpovědi zablokujete možnost povídat si s danou postavou dále – naštěstí jen na nějaký čas, později to můžete zkusit znovu. Hloupý je snad jen fakt, že po některých otázkách musíte začít rozhovor znovu, leckdy se totiž nenabízí klasická volba „Sbohem“ / „Chci se ještě na něco zeptat“.

Spousta nelineárních questů
Kromě příběhové linie na vás čeká i obrovský počet vedlejších questů. Mnoho z nich je opravdu zaklínačských – autoři mají výhodu v tom, že hlavní hrdina patří mezi námezdní bijce nestvůr a úkoly typu „zabij pět ghůlů“ tak nejsou nijak přitažené za vlasy. Hodně questů získáte jednoduchým přečtením vývěsky třeba před hospodou, ale samozřejmě se koná i klasické pomáhání nešťastným NPC postavám, i když obvykle za úplatu – Geralt konec konců není Matka Tereza.


Některé úkoly je možné vyřešit různými způsoby, a leckdy se musíte rozhodnout – třeba jestli pomůžete elfským a trpasličím bojovníkům za svobodu, nebo je naopak prásknete strážcům pořádku. I když povídání a přemýšlení (ale třeba i používání a darování předmětů) si užijete dosytosti, bez bojů se samozřejmě neobejdete. Je ale příjemné – alespoň z mého pohledu – že netvoří devadesát procent hry. Zaklínače bych tak rozhodně neoznačil za akční RPG, jak občas bývalo předem avizováno.

Bitky
Když dojde na souboje, zjistíte, že jsou… prostě divné. Na první pohled zajímavá nutnost ve správný čas stisknout levé myšítko se docela brzy omrzí, protože když to vezmeme kolem a kolem, jde prostě o klasickou klikačku, jen s delšími intervaly kliknutí než třeba u Diabla. Pokud autoři chtěli nějakým způsobem boje ozvláštnit, mohli být podle mého názoru odvážnější a vytvořit třeba nějaký systém, který by reagoval na tah myši při stisknutém tlačítku… A nebo se měli naopak vydat nejjednodušší cestou klasické klikačky či jednoho ťuknutí na nepřítele.

Výsledný soubojový systém je takový hybridní, a i když není nijak zvlášť otravný či nepohodlný, neshledávám v něm pražádný přínos. I když, abychom nebyli nespravedliví: na zajímavosti mu přidává aspoň možnost přepínat mezi zbraněmi (stříbrný meč na potvory, železný meč na lidi, případně velká a malá nezaklínačská zbraň) a třemi styly. Mezi ty patří silný, rychlý a skupinový, každý je přitom logicky vhodný pro jinou příležitost.


 Magická znamení
Kromě ostrých mečů má Geralt ovšem v zásobě i další triky – zaklínačská Znamení. Ty vlastně představují jednoduchá kouzla, která zaklínači dokážou používat. Ve hře jich je k dispozici pět a využijete je jak pro obranné, tak útočné účely: patří sem třeba kouzelný štít nebo odhození či podpálení protivníka. Někomu může připadat pouhých pět „kouzel“ málo, ale práce zaklínače je hlavně o boji s mečem a používání lektvarů. A navíc, Sapkowskeho svět není příliš magický, takže nemá smysl z Geralta dělat čaroděje.

 Důležitost informací
Hra naštěstí nabízí mnohem více než rozhovory a souboje. Velkou roli tady hrají informace – získáte je samozřejmě šikovným vyptáváním, ale také třeba kupováním či sbíráním knih a svitků, a jejich následným čtením. Důležitá data se pak zapisují do propracovaného diáře rozděleného do několika kapitol (úkoly, postavy, bestie, recepty…). Nejde navíc jen o parádu, ale třeba bez důkladné znalosti určitých monster z nich nemůžete preparovat alchymistické ingredience. Bez znalosti bylin zase neseberete určité rostliny… Trofeje z příšer a nasbírané byliny samozřejmě můžete využít k výrobě zaklínačských lektvarů či olejů a petard; i recepty pro jejich výrobu si ovšem musíte nejprve osvojit.

 Pozor na předávkování
Elixíry jsou hodně zajímavé, od klasického léčení přes různé posílení postavy až třeba po lepší vidění, které umožní v klidu procházet i po různých kobkách; jinak musíte třímat pochodeň, což vás zase omezuje v boji. Tedy – nemusíte, ale uvidíte skutečně kulové, jelikož místní neosvětlené interiéry jsou opravdu hodně temné. S používáním lektvarů ale musíte být opatrní; jelikož jde opravdu o dryjáky pro normální lidi smrtelné, i vy se můžete při nadměrné konzumaci otrávit. Kromě patlání lektvarů se můžete ale zabavit také třeba v pijáckých soutěžích, chytlavém kostkovém pokeru (protivníci ovšem hrají neskutečně špatně a za jejich výhrami tak stojí bezprostředně štěstěna) nebo pěstních soubojích; ve všech případech jde o zajímavé minihry.



 Kvalitní RPG vývoj a bohatý inventář
Za zabité nestvůry, a hlavně za splněné úkoly, samozřejmě získáváte zkušenosti, které se čas od času přetaví v postup na vyšší level. S tím je spojeno získání talentových bodů a učení nových skillů. Ty souvisí se základními atributy (síla, obratnost, výdrž, inteligence), soubojovými styly a znameními. Talenty jsou docela zajímavé, stejně jako celý RPG systém; realisticky se tváří i fakt, že postup na vyšší level můžete uskutečnit jen během odpočinku, nebo tedy spíše meditace. Do té se můžete pustit jen na vybraných místech (u ohniště či v příbytku vybraných NPC), kterých je naštěstí ve hře dostatek.

Postupně si budete vylepšovat i své vybavení. Můžete si koupit lepší kazajku, sebrat kvalitnější „obyčejné“ zbraně nebo různě vylepšovat své zaklínačské meče – pokud najdete magickou meteorickou rudu, kováři vám určitě pomohou. Důležité je i již výše zmíněné čtení knih a receptů, jelikož i tím se vám otevírají nové a nové možnosti. Ve hře je také spousta dalších předmětů (křesadlo na rozdělání ohně, jídlo a pití na doplnění zdraví a energie, pečetní prsteny pro lepší reakci některých NPC a další), nicméně vesměs jde o nemagické věci, díky čemuž zůstává zachována uvěřitelnost celého světa – dilemat, jestli se vyzbrojit ohnivou sekerou +10 či ledovým palcátem +12 se tu zkrátka (naštěstí) nedočkáte.

 Nedotažená grafika
Technické zpracování je asi největší slabinou celé hry. Což o to, na první pohled se grafiky neleknete, ale pokud si nemůžete nastavit nejvyšší detaily (což mohou opravdu jen hráči s nabušeným PC), tak vás některé lokace vskutku příliš nepotěší. Rozporuplně působí také přílišná „koridorovitost“ herních lokací, tedy nedostatek volnosti pohybu. Jasně, ve městě je pochopitelné, že se budete pohybovat hlavně ulicemi, ale když je Geralt na venkově odkázán pouze na pobíhání po cestách ohraničených plůtky a nemůže si zkrátit cestu přes pole, je to dost tristní – a v dnešní době až nepochopitelné. Nicméně tato výtka se týká jen některých map, např. při pohybu bažinou vás už nic neomezuje.



Celkový vizuální dojem není zlý, ale rozhodně nejde o současnou špičku. A týká se to i herních postav – zatímco detailní záběry na Geraltův obličej či tváře NPC třeba při rozhovorech potěší detailním zpracováním, zamrzí nedotažené otvírání úst při mluvení. A dokonalá není ani animace postav, Geralt občas jakoby bruslí a ani některé další pohyby nepůsobí zrovna přesvědčivě. Naopak velmi povedená je hudba a ozvučení včetně dabingu, až na drobné výjimky. Těmi výjimkami je paradoxně hlavní postava – tedy minimálně zpočátku, nežli si na Geraltův chraptivý šepot zvyknete. Pak už je to naopak celkem fajn.

Osobně mě připadal dost strojený i vypravěč, který působil spíše dojmem moderátora zpráv, nicméně toho uslyšíte tak zřídka, že to nijak zvlášť nevadí. I když celkově nelze technické zpracování označit za výborné, nemá žádný negativní vliv na hratelnost, jelikož stylem vše tak nějak zapadá do zaklínačské atmosféry.

 Neuvěřitelně otravné nahrávání
Autoři se nevyvarovali různých drobných bugů, které naštěstí nijak nekomplikují hru a hlavně – drtivou většinu z nich odstraňuje patch. Tedy až na jeden závažný problém. Tím je neuvěřitelně otravné a všudypřítomné nahrávání. Kdykoliv přecházíte z jedné lokace do druhé, můžete si odskočit uvařit kafe, protože program chroustá třeba i patnáct vteřin. Tragédie je to zejména ve městě, kdy v celkem častých intervalech střídáte pobyt na ulicích s prozkoumáváním budov, a (bohužel zcela bez nadsázky) tak v některých momentech trávíte více času před černou obrazovkou s nápisem „Hra se načítá“ nežli samotným hraním. V takových chvílích je bohužel jinak výborná atmosféra ta tam a hra je tak rozkouskovaná, že je to až frustrující. U někoho přijde otrávenost dříve, u jiného později, příjemné to ale není.


další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

 Drsná čeština
Kapitolu samu o sobě představuje lokalizace. Ta je totiž výborná, překlad se nese v duchu českých překladů knih o zaklínači, a hru tak jen těžko doporučíme rodičům jako dárek pro malé děti. Pr*elí, ku*ev a sra*ek je totiž v dialozích požehnaně… a na dospěláckou notu hraje i celkové vyznění hry i různé detaily, jako je třeba možnost strávit příjemné chvíle s prostitutkou, dryádou a dalšími dívkami.

 Pro koho je Zaklínač?
Hra je na dnešní poměry neuvěřitelně dlouhá. Dříve by byl asi tento fakt považován za klad, ale herní doba pohybující se mezi 60 a 100 hodinami (opravdu hodně záleží, jak moc vedlejších questů plníte) je dnes pro mnoho hráčů spíše přítěží. S tím, jak se ke hrám dostává více a více „normálních“, pracujících lidí, roste procento těch, kteří mají na hraní jen pár hodin týdně, ale přesto chtějí příběh dokončit. Obávám se, že pro ty Zaklínač bohužel není. Stejně tak ani pro netrpělivé hráče bažící jen po akci a špičkovém zpracování. Naopak všichni RPG pozitivní (např. fandové Baldurs Gate) toužící po super příběhu a uvěřitelném fungujícím světě si přijdou na své, a příznivci Sapkowskeho zvlášť.